Pasivní domy – část 1.
- vyšší komfort bydlení,
- velmi nízké náklady na vytápění a provoz domu,
- vysoká tepelná pohoda a příjemné klima,
- stabilní teploty během roku,
- stálý přísun čerstvého vzduchu bez průvanu
ÚVOD:
Označení pasivní dům vychází z principu využívání pasivních tepelných zisků – z vnějšího prostředí zisky ze slunečního záření procházejícího okny, z vnitřního teplo vyzařované lidmi a spotřebiči. Pasivní dům se vyznačuje velmi nízkou spotřebou energie a potřebou tepla na vytápění, která je omezena hodnotou do 15 kW/(m2.rok). Tepelné ztráty jsou velmi malé, a proto pasivní domy nepotřebují klasické otopné systémy, dimenzované na hodnoty, jaké mají běžné domy, kde se dnes pohybuje hodnota potřeby tepla na vytápění kolem 80 kW/(m2.rok), pro nízkoenergetické domy je tato hodnota v rozmezí 15 až 50 kW/(m2.rok).
Základem je výborná tepelně izolační obálka objektu, protože větší část tepelných ztrát tvoří ztráta prostupem tepla skrz obvodové konstrukce. Podstatný podíl (cca 1/3 až 2/5 z celkové tepelné ztráty) má ale také zajištění výměny vzduchu, tedy tepelná ztráta větráním. Pasivní dům se tedy neobejde bez řízeného větrání s rekuperací, samozřejmě s dostatečnou účinností systému. Velmi důležité je také řádné provedené všech důležitých konstrukčních detailů, které mohou podstatně ovlivnit celkový výsledek. Obálka domu musí být nejen dokonale tepelně izolovaná, ale musí být také vzduchotěsná. Proto vše musí být dobře promyšleno a navrženo již od počátku. Základem je tedy kvalitní a dobře zpracovaný projekt, od studie, kdy se navrhuje více variant a vybírá se ta nejoptimálnější, až po prováděcí dokumentaci se zpracováním všech důležitých detailů. Více než u standardního projektu je tedy nutné, aby na projektu spolupracovali už od počátku architekti, projektanti a specialisté na vytápění, větrání a další profese.