3. VZDUCHOTĚSNOST

Vysoká míra těsnosti obálky budovy je jednou z podmínek při navrhování a realizaci pasivního domu. Je potřeba, aby netěsnostmi v obvodových konstrukcích pronikalo co nejméně vzduchu, protože dochází nejen ke ztrátám tepla prostupem, ale také k pronikání vlhkosti do vnitřních konstrukcí a hrozí riziko kondenzace. V neposlední řadě také těsnost obálky ovlivňuje i efektivitu větrání se zpětným získáváním tepla, protože vzduch se pak vyměňuje netěsnostmi v konstrukcích místo toho, aby procházel rekuperačním výměníkem a předával potřebné teplo vzduchu přívodnímu.

Správně navrhnout obálku budovy bez zbytečných netěsností je jak úkolem projektanta a pečlivě provedeného projektu včetně důležitých detailů a vhodně zvolených konstrukcí, tak potom samozřejmě záležitostí realizace, kde se uplatní precizně zpracovaný projekt.

Spojitá vzduchotěsná obálka se zajistí u masivních konstrukcí celistvou vrstvou omítky bez prasklin, u lehkých staveb pak parotěsnící fólií nebo deskami (např. OSB, dřevovláknitými apod.), obojí s přelepenými spoji speciálními vzduchotěsnícími páskami. Důležitá je ale nejen celistvost této vrstvy, ale také napojení výplní otvorů a dalších prostupů ve střeše i ve fasádě. Velmi pečlivě musí být provedena připojovací spára oken jako možný zdroj netěsností, nestačí pouze obvyklé vyplnění spáry PUR pěnou, ale musí být použit systém pásek a výplní pro správnou realizaci připojovací spáry. Náročnější na zajištění vzduchotěsnosti obálky jsou z tohoto pohledu tedy dřevostavby a je zde potřeba velmi pečlivě řešit každý detail, zejména v případě dřevostaveb montovaných na místě a s rámovou nosnou konstrukcí.

Pro kontrolu kvality vzduchotěsnosti obálky budovy slouží zkouška těsnosti, tzv. Blower-door test. Princip zkoušky je takový, že se do okenního nebo dveřního otvoru umístí ventilátor a vytváří se podtlak nebo přetlak a současně se měří, kolik vzduchu se za hodinu vymění netěsnostmi v obvodových konstrukcích budovy. Výsledkem je hodnota n50 (přetlak nebo podtlak 50Pa), která musí být menší než 0,6 h-1 a která nám říká, že za hodinu se vymění netěsnostmi v obálce budovy maximálně 60% celkového objemu vzduchu v objektu. Zkouška by se měla provádět v době, kdy je konstrukce přístupná opravám a tedy případné nedostatky mohou být včas a bez zbytečných nákladů napraveny.

ZÁSADY PRO ZAJIŠTĚNÍ VZDUCHOTĚSNOSTI OBÁLKY BUDOVY:

• spojitost a celistvost vzduchotěsné vrstvy – u masivních konstrukcí zajištěno celistvou omítkou bez prasklin, v případě zdiva z keramických děrovaných bloků dbát na minimalizaci zasekávání do zdi apod., u lehkých staveb nutná v celé ploše foliová parozábrana nebo parobrzda z desek (OSB, dřevovláknité apod.) s důkladně přelepenými spoji speciálními páskami

• minimum prostupů vzduchotěsnou obálkou budovy –  snaha o minimalizaci prostupů stěnami a střešním pláštěm, aby se nezvyšovalo riziko vzniku netěsností, týká se to zejména napojení komína na střešní plášť nebo jeho prostup stěnou v případě fasádního nerezového komínu, prostupy odvětrání kanalizace, střešní vpusti apod.

• pečlivé řešení prostupů a připojovací spáry výplňových konstrukcí – používání speciálních pásek, tmelů a folií

• zajištění externího přívodu vzduchu pro krbové vložky a kamna, použití cirkulační digetoře – v případě použití krbové vložky nebo kamen je nutné zajistit externí přívod vzduchu samostatným potrubím v podlaze nebo použitím dvouprůduchového komína pro přívod vzduchu do krbu, kuchyňská digestoř by měla být vždy cirkulační s uhlíkovým filtrem, bez napojení na exteriér, důležité je při rovnotlakém větracím systému nikdy nevytvářet podtlak v objektu!

• provádění měření vzduchotěsnosti – zkouška těsnosti, tzv. Blower-door test – hodnota n50 do 0,6 h-1, většina kvalitně provedených pasivních domů se dostane pod hodnotu 0,3h-1