Nejprve zhodnotíme stavbu a její nedílné součásti z pohledu zděné a dřevěné konstrukce a na závěr se pokusíme shrnout výhody a nevýhody obou stavebních systémů.

ZÁKLADOVÉ KONSTRUKCE

– zděná stavba –

Nejběžnější formou založení zděné stavby jsou základové pasy, případně patky a základová deska. Tedy spotřeba betonu je poměrně značná, základové pasy se musí po obvodě izolovat do minimální hloubky 0,8m pod upraveným terénem tepelnou izolací odolnou vlhkosti (XPS, PUR, PIR). Základová spára musí být v nezámrzné hloubce, pokud se použije klasický systém zakládání. U pasivních domů se často objevuje způsob založení na železobetonové základové desce, která je betonována na lože z extrudovaného polystyrenu nebo z drti z pěnového skla, z důvodů maximální eliminace tepelných mostů a zmenšení tepelných ztrát podlahou na terénu. Tento způsob je ale zatím stále poměrně dost finančně nákladný. Neméně důležitou izolací je pak hydroizolace, na jejíž pečlivé provedení je potřeba dát velký pozor.
– dřevostavba –

Základová konstrukce pro dřevostavbu se nemusí lišit od základů pro zděné stavby, s tím rozdílem, že základové pasy a deska nemusejí být tak masivní, protože se jedná o lehkou konstrukci. Nicméně stále je nutné dodržovat založení v nezámrzné hloubce a nebo toto nahradit již zmíněným extrudovaným polystyrenem či pěnovým sklem. Opět je potřeba dbát na velmi důkladné a pečlivé provedení hydroizolace, protože každá chyba při realizaci může být zejména v případě dřevostavby zdrojem problémů. Dřevostavby ale můžeme s výhodou zakládat také na základových patkách nebo pilotách, a toto řešení přináší nejen výhodu v úspoře betonu, ale také je příznivé, pokud je v místě stavby zvýšené radonové riziko, protože stavba je ze spodu přirozeně provětrávána a tedy se radon nedostává do stavby. Nevýhodou může být to, že konstrukce není ve styku se zeminou, ale s venkovním vzduchem, který má nižší teplotu než přilehlá zemina, takže je potřeba podlahu nad terénem opatřit silnější vrstvou tepelné izolace a výslednou konstrukci porovnávat s jinou hodnotou součinitele prostupu tepla než pro podlahu na terénu.

SVISLÉ NOSNÉ KONSTRUKCE

– zděná stavba –

Zdivo můžeme rozdělit do několika skupin podle druhu použitého materiálu pro výrobu zdicího prvku a podle typu konstrukce – jednovrstvé či sendvičové zdivo. Nejoblíbenějšími jsou určitě stále broušené pálené bloky typu therm a pórobetonové tvárnice přesného zdění. Své přívržence už si ale našly i vápenopískové cihly, resp. bloky, a to zejména při stavbě nízkoenergetických a pasivních domů. Nesmíme zapomínat ani na liaporbetonové tvárnice, některé vyráběné i již jako sendvičové s vloženou tepelnou izolací. Většina v současné době prováděných stěnových konstrukcí už je na tenkovrstvou maltu, lepidlo nebo pěnu, čímž je snížena jednak pracnost zdění a také se tím o něco více omezují mokré procesy při výstavbě. Výhodou masivní zděné stěny jsou její tepelně akumulační schopnosti, kdy i po odstavení topného zdroje ještě stěna udržuje teplotu v místnosti. Pro zděnou stěnu i stěnu dřevostavby platí to, že by měla mít co nejlepší tepelně technické parametry, zejména hodnotu součinitele prostupu tepla. A to s sebou přináší nárůst tloušťky stěnové konstrukce, zejména pokud se rozhodneme pro jednovrstvé zdivo a budeme si přát, aby stěna splňovala alespoň doporučené hodnoty podle normy ČSN 73 0540-2. Pak se nám tím může značně zmenšit vnitřní prostor, třeba u stěny tl. 500mm a zastavěné plochy domu 100m2 to dělá celých 20m2! Z tohoto důvodu je o něco lepší použít sendvičové zdivo, například z již zmíněných vápenopískových cihel, kdy při menší tloušťce zdiva můžeme uspořit až kolem 10% z užitné plochy (myšleno tak, že základové konstrukce pod takovouto stěnovou konstrukcí budou plošně menší než při použití jednovrstvého zdiva).
– dřevostavba –

Typů svislé nosné konstrukce pro dřevostavbu může být několik, ale vždy se bude jednat o sendvičovou konstrukci. Jsou to jednak rámové tesařské konstrukce, tvořené přímo na stavbě (nejčastěji typ 2by4 nebo v dnešní domě spíše 2by6), dále kompletní stěnové panely pro montované dřevostavby, s již připravenými otvory pro okna či osazenými okny, instalacemi apod. V neposlední řadě jsou to i masivní dřevěné panely pro dřevostavby, které se skládají jako stavebnice, což s sebou přináší velkou výhodu v rychlosti, přesnosti a jednoduchosti výstavby. Tyto stavebnicové systémy jsou určené zejména pro nízkoenergetické a pasivní domy, jedná se o difuzně otevřené konstrukce, které mají i lepší tepelně akumulační schopnosti než výše uvedené typy ostatních dřevěných konstrukcí. Velkou výhodou je rychlost výstavby a absence mokrých procesů na stavbě při provádění dřevostaveb, ale oproti zděné stavbě je potřeba ještě mnohem více sledovat provádění detailů, které by mohly v případě chybného provedení způsobit řadu problémů, zejména při pronikání vlhkosti do stavby apod. Výhodou je také ve většině případů menší tloušťka stěny ve srovnání se zděnou konstrukcí při srovnatelných tepelně technických parametrech, a tedy i získání větší užitné plochy domu. Řada odpůrců dřevostaveb argumentuje tím, že „cihla je cihla“, že dřevostavba rychle shoří a že ze dřeva nemůžeme stavět vícepodlažní objekty, nic z toho ale není tak úplně pravda, ba spíše naopak.