4. ŘÍZENÉ VĚTRÁNÍ S REKUPERACÍ TEPLA

Zajištění požadované výměny vzduchu a větrání bývá často obtížné, a to zejména v zimním období, kdy přirozeným větráním okny dochází k velkým a zbytečným únikům tepla, což je (nejen) v pasivním domě nepřijatelné. Proto se pasivní dům neobejde bez systému řízeného větrání se zpětným získáváním tepla, tzv. rekuperací. Tímto způsobem je v domě zajištěna požadovaná výměna vzduchu a intenzita větrání, která je regulována přesně podle požadavků uživatele. Nevzniká průvan, přiváděný vzduch je filtrován a v domě je prakticky stabilní teplota ve všech obdobích roku, takže je vytvářeno kvalitní vnitřní prostředí. Řízené větrání s rekuperací by se ale nemělo plést s teplovzdušným vytápěním ani s klimatizací, zajišťuje čistě výměnu vzduchu v objektu bez tepelných ztrát a s využitím tepla z odpadního vzduchu, ale nelze ho chápat jako zdroj tepla nebo chladu.

Princip rekuperace je takový, že z vnějšího prostředí je do jednotky nasáván čerstvý vzduch, kterému je ve výměníku předáváno teplo z odpadního vzduchu a tím je pak vzduch jdoucí do místností ohříván. Čerstvý vzduch je přiváděn do pobytových místností a pode dveřmi nebo dveřními mřížkami je nasáván v místnostech se znečištěným vzduchem, tedy v kuchyních, hygienických zařízeních apod. Před vstupem do jednotky jsou osazeny filtry, které zajišťují separaci nečistot z odpadního a venkovního vzduchu, chrání jednotku i rozvody před usazováním nečistot a zároveň je možno používat i vysoce účinné filtry pro separaci pylů apod. Rozvody vzduchotechniky je ideální realizovat z kruhového pozinkovaného potrubí a vzduch přivádět i odvádět pomocí distribučních elementů umístěných u stropu, protože pak je provětrání místností nejoptimálnější.

 
Je potřeba pečlivě zvolit vhodnou větrací jednotku, která bude mít vysokou účinnost (neměla by být menší než 90%) a bude splňovat vše, co se od ní očekává, samozřejmě v závislosti na vstupních investicích. Na trhu je v současné době velmi pestrý výběr a člověk neznalý problematiky se může lehce ztratit. Vybírat můžeme ze systémů decentrálních a centrálních, prvně jmenované z důvodů mnoha nevýhod nebudeme rozebírat podrobněji. Jednotky dále můžeme rozdělit na jednotky s pasivní a jednotky s aktivní rekuperací. Jednotky pasivní jsou opatřeny rekuperačním výměníkem, který má tu nevýhodu, že pokud není přiváděný vzduch upraven předehřevem, v době největších mrazů může docházet k namrzání výměníku a odstavení jednotky po nezbytně nutnou dobu, než dojde k rozmrznutí. Z tohoto důvodu je vhodné systém opatřit předehřevem, který je ve většině případů realizován zemním výměníkem. Díky němu je přiváděný vzduch v zimě ohříván a v létě ochlazován. V případě použití teplovodního nebo elektrického předehřevu tuto výhodu nezískáme, jedná se čistě o protimrazovou ochranu. Aktivní jednotky fungují na principu tepelného čerpadla, takže pak mohou vracet do místnosti vzduch s vyšší teplotou a dokážou tedy využít mnohem více energie z odpadního vzduchu. Některé jednotky také umí teplo z odpadního vzduchu využít nejen na přihřátí přívodního vzduchu, ale také ho ukládat např. do vody a tím zajistit levný ohřev TUV. Jednotky s aktivní rekuperací mají tedy širší spektrum využití a vyšší účinnost, jsou ale také podstatně draží než jednotky pasivní.

ZÁKLADNÍ PRINCIPY:

• zajištění požadované výměny vzduchu a intenzity větrání

• kvalitní vnitřní prostředí, malá rychlost proudícího vzduchu, větrání bez průvanu

• stabilní teploty v místnostech během roku

• eliminace tepelné ztráty větráním

• filtrace vzduchu

• v případě jednotek s aktivní rekuperací možnost levného ohřevu TUV teplem z odpadního vzduchu, dohřívání a přichlazování přívodního vzduchu